Strážkovice

Původ názvu lze odvodit od slova stráž-strážiti. Historické osazení na vrchu zařazuje Strážkovice mezi takzvané „ohňové obce“, kdy v dobách nebezpečí, pro svou viditelnost upozorňovali obyvatelé za nocí ohněm na nebezpečí vojsk.

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1391, pravidelný půdorys s rozměrnou návsí svědčí o založení Strážkovic při vrcholné kolonizaci ve 13. nebo 14. století. Od středověku až do poloviny 19. Století bývaly Strážkovice rozděleny mezi několik vrchností. Část náležející k novohradskému panství Rožmberků. Jiný díl Strážkovic držel počátkem 15. století jistý Metl, po jehož smrti, nejpozději roku 1412, se k dědictví přihlásil Mikuláš z Bukvice. Další část byla příslušenstvím Komařic. Několik usedlostí také patřilo Doudlebským vladykům, po roce 1522 prodal Petr z Doudleb svou část Strážkovic Václavu Metelskému z Feldorfu, od něhož ji koupilo na přelomu let 1543/1544 město České Budějovice.

Až do sklonku feudalismu se Strážkovice dělily mezi pět vrchností-komařický statek vyšebrodských cisterciáků, krumlovskou prelaturu, město Budějovice, a schwarzenberská panství Krumlov a Třeboň-což vedlo k častým sporům mezi sousedy, z nichž každý měl jiného pána.

Na konci II. světové války byli ve Strážkovicích postříleni příslušníky Rudé armády vojáci generála Vlasova.

K dochovaným pamětihodnostem obce patři kovárna na návsi, která je technickou památkou od roku 1972. Objekt kovárny sloužil ještě do roku 1969 k výrobě a opravě železných předmětů. Přestože již dnes slouží jiným účelům, je kovárna ve Strážkovicích zařazena na trasu Stezky kovářství, která propojuje aktivní i bývalé kovárny v oblasti Novohradska a Doudlebska.

Nekonečné výhledy jsou z nejvyššího bodu Strážkovic i celého okolí - Strážkovické hory (557 m): hora Kleť a na jihu se rozprostírající Slepičí hory a Novohradské hory a v dáli šumavské hřebeny.