Pomník zastřelenému dozorci finanční stráže Václavu Klimešovi

Památky
Pomník

VÁCLAV KLIMEŠ
30. 11. 1913 (Čakov) – 22. 9. 1938 (pohřben v Čakově)

Téměř půldruhá stovka henleinovců se 22. září 1938 se shromáždila v okolí Malont. Šlo o německé muže Horního a Dolního Přibrání, Cetvin, Mikulova, Tiché, Rychnova nad Malší a Německého Benešova, kteří několik dnů před tím uprchli přes hranici do Rakouska. Ačkoli byli československým občany, útěkem vyjádřili svůj skutečný vztah k republice a bylo jim jedno, že by se mohli stát vlastizrádci. Nyní se vraceli s výzbrojí, dodanou nacisty z Lince a nabuzeni  protičeskoslovenským projevem MUDr. Antona Stürzla z Cetvin, který bydlel v cetvinském čísle popisném 6 u cesty na Janovu Ves. Stürzel byl za úředním okresním lékařem v Kaplici, ale po letní návštěvě Konráda Henleina u hraběte Buquoye na zámečku Žofín, postřehl blížící se  změnu společenské atmosféry v pohraničí a rychle přešel do nacistického tábora.

Helneinovské ordnery zorganizoval Oskar Kohl, původně  dozorce Finanční stráže (FS) v Pohoří na Šumavě. Prvním cílem útočníků se stala čs. celnice přímo v Cetvinách, které byly v té době významným hraničním přechodem. Hlídky Stráže obrany státu, rozmístěné v okolí, byly nepočetné a tak nebylo pro povstalce problémem, proniknout do středu obce. V jednu hodinu po poledni vrchní respicient  FS František Smrčina, který právě konal službu ve společném celním úřadu v rakouském Hammern, uslyšel silnou střelbu. Záhy spatřil henleinovce, kteří pod puškami vedou jeho kolegy Herinka a Peteru.  Peterovi se ještě před tím podařilo spálit část tajných dokumentů a další uložil v batohu na půdu celní budovy. Smrčina, který se cítil ohrožen po službě vzal manželku a  unikl do vnitrozemí  - až do kaplických kasáren. Odtud telefonicky popsal dění v Cetvinách veliteli budějovického praporu Stráže obrazy státu podplukovníku Václavu Matouškovi.

 Vzbouřenci později zajali další finance, četníky a tři vojáky z kaplické posádky, kteří tvořili slabou ochranu hranice(  pozn. autora: celý desetikilometrový úsek hranice chránilo pouze 12 mužů). Kohlovi muži obráncům sebrali  kulomet, pušky a ruční granáty a všechny zajaté odvezli do Freistadtu a následně do Lince k výslechům. Izolováno bylo také pět místních Němců, kteří nesympatizovali s Hitlerem. Na Kohlův pokyn odbojníci  začali ničit vybavení celnice, spálili nábytek i obraz prezidenta Beneše. Od dalšího drancování je přemluvil správce německé (říšské) část společné budovy. Tak končil den 22.září.

Do prostoru mezi Tichou a Cetvinami byla záhy ráno 23.září  z Kaplice přesunuta menší  smíšená vojenská jednotka od 1. praporu českobudějovického I. pěšího pluku MJH. Mezi těmi, kteří se dobrovolně přihlásili do akce proti henleinovcům, byli rovněž četař Karel Boneš a dozorce FS Václav Klimeš. Oba společně odjeli na motocyklu za Tichou. Tam spatřili několik mužů v našich vojenských uniformách, což ovšem byli Němci a Maďaři, kteří zběhli a mínili prchnout přes hranici do Rakouska. Když dezertéři spatřili zmíněnou dvojici zahájili na ni střelbu. Klimešovi a Bonešovi nezbylo, než takřka za jízdy seskočit ze stroje zalehnout k opětování palby. Proti přesile měli však malou šanci a proto stupovali  pod ochranu lesa. Přitom se navzájem kryli a opětovali palbu, jenomže Klimeš byl střelen do břicha a zůstal ležet v nekrytém prostoru. Boneš se k němu vrátil, aby ho odtáhl, ovšem sám byl jedním z ordnerů udeřen do hlavy a ztratil vědomí. Když se probral, zaslechl jak se ordneři mezi sebou baví o mrtvém Klimešovi. Poraněného Boneše Kohlovci zběžně ošetřili a Němec Prokesch, který sloužil s Bonešem u jednoho pluku jej odvezl na žebřiňáku do Leopoldschlagu.

Protože bylo jasné, že vzbouřenci ovládli  vojensky  Cetviny s okolím, bylo rozhodnuto, aby zasáhl tzv. létající oddíl, jemuž velel štábní kapitán Uhlík od českobudějovické  5. divize. Uhlíkovi byly podřízeny 2 čety pěšáků na nákladních autech a četa tří lehkých tančíků Lt34. Tato jednotka, která už před tím zasahovala v okolí  Vyššího Brodu, se přesunula k Cetvinám a Tiché. Když to Kohl zjistil, poslal po poslovi Uhlíkovi vzkaz, že pokud vojáci zaútočí, zajatce postřílí a ujede do Lince. Přesto se naše jednotka, přesně podle rozkazu, přesunula k místu, zvaném Am Pirschtlin (Tokaniště). Rozkaz zněl : „vzbouřence zastrašit a vytlačit za hranici!“ Pěšáci se proto rozvinuli do rojnic a za husté střelby z pušek, lehkých kulometů a vrhání granátů postupovali k jihu na Mikulov (Böhmdorf) a dále. Ne právě spolehlivé tančíky vnikly do Cetvin se dostaly vzbouřencům do zad. Jejich kulomety  pálily víceméně naslepo do vzduchu s cílem vyvolat paniku. Škpt. Uhlík napočítal úprk asi  sedmdesáti osob – Němců. V Cetvinách nebyli takřka žádní lidé, zůstal tam jen zničený autobus pohotovostního vojenského oddílu a dva celníci, kteří se stihli uschovat ve skladišti s obilím.

V době od 24. září do záboru pohraničí  se v Cetvinách ještě několikrát střílelo, povstalci se nemínili československého území vzdát. Ještě v říjnu při přestřelce padl u Cetvin vojín Karel Macht.

Ordnery unesený zraněný četař Karel Boneš se vrátil do vlasti až v polovině října. Stalo se tak u obce Střítež, kde byl německým důstojníkem předán četnickému strážmistru z kaplického nádraží. Četaře převezli do vojenské nemocnice k doléčení, kam si pro něj k jeho velkému překvapení, přijela vojenská eskorta a odvezla ho do vězení. Teprve na zákrok plukovního lékaře Vašátka  byl propuštěn a po doléčení přeřazen do výstrojního skladu. Zařídil mu to velitel pluku  plk. Michálek a Karel Boneš tam dokončil svou vojenskou službu.

 

Když naše armáda opouštěla počátkem října 1938 pohraničí, které jsme bez boje odevzdali Německu, byly jižní Čechy v tzv. „prvním pásmu záboru“ a obsazení se uskutečnilo hned 1. října 1938 dopoledne. Obsazení se provádělo do hloubky 20 kilometrů a republika tak přišla o města Volary, Vyšší Brod, Č. Krumlov a Kaplice.  V kaplické posádce měl úkol předat kasárna německým důstojníkům štábní kapitán František Fanta. Bývalý ruský legionář před tím zařídil spořádaný odchod  vojáků do Netřebic a dále k Českým Budějovicím. Při posledním nástupu, kdy na nádvoří mužstvo stálo beze zbraní a pouze s opasky Fanta vzpomenul na hrdinství všech, kteří bojovali za vznik Československa a vyslovil naději, že přijde doba, kdy se do pohraničí Češi vrátí.  Podle jeho osobní vzpomínky mu někteří vojáci dokonce zatleskali. Fantovo rozvážné jednání přispělo také k tomu, že spisová agenda posádky i s tajnými dokumenty byla včas odeslána do Č. Budějovic. Štábní kapitán pak v klidu vyčkal na příchod vysokých německých důstojníků od německé 12. armády, které velel penzionovaný  generál Wilhelm von Leeb (pozn. autora: toho Hitler v září povolal do služby  a nařídil mu  úkolu obsadit jižní Čechy a Šumavu).

 Němečtí emisaři byli velmi udiveni tím, že Kaplici jim prvního října předával toliko štábní kapitán a dožadovali se přítomnosti vyšší československé šarže. Taková ovšem v Kaplici nebyla, protože velitel  I. kaplického praporu pplk. Václav Pissinger už byl v Č. Budějovicích.

10. října 1938 vykonal Adolf Hitler inspekční cestu po zabraném území. Byl bouřlivě pozdravován v Č. Krumlově a Vyšší Brodě, ale nemalému smutku kaplických nacistů nezajel do Kaplice. Tam pouze poslal svého pověřence, který jmenoval novým kaplickým starostou místního nacistu Hanse Anderleho. Ten pak na základě dekretu ( pozn. autoratedy nikoliv řádným zvolením) pak řídil kaplické dění až do roku 1945.

 

                                                                                               Zpracoval Pavel Mörtl

48.6282608N, 14.5065953E
Adresa

Dolní Dvořiště, poblíž zaniklé vsi Lhota

Pozvi ostatní
Share