Naučná stezka Brána do Novohradských hor

Na kole
Pěšky
Po naučných stezkách
Pro rodiny s dětmi
Za přírodními zajímavostmi
Památník A. Stiftera

Vlastivědná, historicky i přírodně naučná stezka seznamuje návštěvníky s obcí a jejím nejbližším okolím:

PRŮVODCE NAUČNOU STEZKOU „BRÁNA DO NOVOHRADSKÝCH HOR“

1) OBEC BENEŠOV NAD ČERNOU

   Benešov nad Černou byl založen ve 13. století Benešem z Michalovic, který zde nechal vystavět tvrz. Roku 1383 byla obec povýšena na město. V době husitských válek byl Benešov zpustošen a zanikla i původní tvrz. Od roku 1620 až do konce 2. světové války byl součástí panství šlechtického rodu Buquoy sídlícího v Nových Hradech. Poválečný odsun německého obyvatelstva vedl k poklesu počtu obyvatel a pozastavení rozvoje obce.

Historické jádro Benešova je chráněnou památkovou zónou, mezi nejvýznamnější památky patří původně gotický kostel z roku 1332 zasvěcený sv. Jakubu Většímu, renesanční radnice z roku 1594 a sousední dům č. p. 125, který je nejstarším domem v obci. Základy stavby tohoto renesančního domu byly položeny počátkem 14. století.

   V Benešově se narodili básníci Josef Gangl a August Schneider, ale působili zde i další významné osobnosti, na které upomíná expozice v přízemí obecního úřadu: Mudr. Walter Dick - první německý doktor Československa, Karel Kozlík – zakladatel českých škol, Joan Brehms – výtvarník a scénograf, Friedrich Huemer-Kreiner - učitel, literát a fotograf, Jan Mayer – pilot RAF, Stanislav Sasina – farář.

 2) POD DUBY

   Benešov leží v nadmořské výšce 661 m n.m. a svou polohou je předurčen jako symbolická brána do Novohradských hor. Okolní krajinu tvořívala pestrá mozaika květnatých luk a polí oddělených sítí mezí a remízů a její pozůstatky dodnes vypovídají o způsobu života našich předků. Ráz zdejší krajiny ale není původní. Vznikal dlouhá staletí postupným odlesňováním hlubokých hvozdů. V dávných dobách pokrývaly okolní krajinu prastaré smíšené lesy s převahou jedlí a buků. Zbytky těchto přirozených porostů s druhovou skladbou odpovídající místním drsnějším klimatickým poměrům a vyšší nadmořské výšce nalezneme v Novohradských horách.

   Již od roku 1838 podléhají přísné ochraně a v současné době jsou chráněny v NPR Žofínský prales a NPP Hojná Voda. Je zde dochovaný zbytek původního pralesovitého lesního porostu ponechaného samovolnému vývoji, který je ukázkou horských smíšených jedlo-bučin typických pro oblast Novohradských hor. Obsahují fragmenty přípotočních podmáčených smrčin a rašelinných smrčin a společenstva montánních lesních pramenišť.

Obě jsou nejstaršími rezervacemi na území pevninské Evropy. Od roku 1918 i zde družice NASA provádí globální výzkum kapacity lesů v pohlcování oxidu uhličitého – což je jeden ze zásadních faktorů důležitých pro lepší pochopení mechanismů globálních změn klimatu.

3) STIFTERŮV PAMÁTNÍK

      Odpoledne na svatoanenskou neděli 26. července 1936 byl z iniciativy místního domovského sdružení na střelnici při jihovýchodním konci obce slavnostně předán veřejnosti památník na počest „básníka Šumavy“ Adalberta Stiftera. „… toliko veliká úcta a obdiv vznešenému pěvci našeho domovského lesa…“ byla podnětem zřízení památníku ke 130. jubileu Stifterova narození, připomínaného rok předtím.

   Skutečnost, že rod příjmením Stifter tu přes půl století provozoval mlynářské řemeslo a poslední z obou "Steinmüllerů", byl dokonce starostou někdejšího Německého Benešova, dala fantazii křídla. To, zda byl zdejší mlynářské rodině Stifterových její původ ze Stifterova rodiště znám, je otázkou, poněvadž ony kořeny sahají přece jen o století zpět. Ale i tak nešlo v tomto případě o nijakou spřízněnost či doslova příbuzenskou blízkost mezi šumavským literátem a mlynářským rodem působícím v Benešově.

     V údolí zvaném Tiché stávala pod skálou výletní hospoda. Směrem od ní byly rozmístěny lavice a stoly až k myslivecké střelnici. Ta ožívala jen jednou za rok při příjezdu hraběte Buquoye, kdy byly z kamenného domku, jehož základy se dochovaly dodnes, vynášeny dřevěné malované terče. Hospoda i střelnice byly zničeny v 50. letech 20. století.

      Stezka dál míjí překrásné lipové stromořadí a v dolní části Benešova prochází kolem domu se slunečními hodinami, ve kterém žil jevištní výtvarník Joan Brehms.

4. Huť Gabriela    

   Huť Gabrielu založil roku 1770 Holanďan Adrian Battista. Jako majitelé se postupně vystřídali Jindřich John, Jan Václav Homoláč, Jiří Buquoy (dal huti jméno Sant Gabriela Eisenwerk), Edward Thomas a konsorcium vlastníků: Lanna-Kail-Balling (později Procházka). Od roku 1870 byla huť opět v majetku Buquoyů, kteří zde zřizují pilu a rozhodli zpracovávat dřevo především pro stavební účely. Pila vydržela v různých podobách až do roku 1965.

   Železářská huť Gabriela v Třebíčku byla v první polovině 19. století vedle sklárny v Černém Údolí prakticky jediným průmyslovým podnikem této části jižních Čech. S nástupem těžby černého uhlí, výroby koksu a rozvojem železniční dopravy, ztratily podobné průmyslové závody jako Gabriela zcela své opodstatnění.

   Historie stavby hutí na Novohradsku sahá až do konce 16. století a souvisí s rozvojem sklářství. Své vrcholné období zaznamenala místní sklářská výroba na konci 17. století za hraběte Jana Nepomuka Buquoye a jeho synovce Jiřího Augusta. Ten založil sklářské hutě v Pohoří na Šumavě, v Janově Huti, v Lužnici, na Stříbrných Hutích. V Bonaventuře a v Černém Údolí  se vyrábělo i neprůsvitné sklo černé a červené barvy zvané hyalit.

      Po levé straně stezky stojí nad, v historii údajným léčivým pramenem, soška Matky Boží. 

Byla postavena jako díkůvzdání Panně Marii. Údajně byla postavena nad léčivým pramenem, který zde v minulosti prý vyvěral.

5. Černá

      Řeka Černá pramení v nadmořské výšce 823 m na jižním svahu hory Nebelstein nad rakouskou obcí Schwarzau. Protéká zalesněnou oblastí Novohradských hor a Soběnovské vrchoviny a pod Kaplicí se vlévá do Malše. Nad obcí Ličov řeka přijímá svůj největší přítok, Pohořský potok, pramenící poblíž zaniklého městečka Pohoří na Šumavě.

      V minulosti bylo v Novohradských horách těženo značné množství dřeva. Koryta Černé a Pohořského potoka proto byla upravena tak, aby umožňovala dopravu vytěžených kmenů a polen. Na horních přítocích byly koncem 18. století vybudovány vodní nádrže – klauzury, které sloužily k navýšení průtoku vody v době plavení. Zbytky kamenné a dřevěné regulace řečiště jsou dodnes patrny. Od roku 1783 bylo dřevo po Černé, Pohořském potoce a Malši plaveno do Budějovic a dál do Prahy a do Hamburku. 

   Jedním z nejpodivnějších obyvatelů řeky Černé je mihule potoční, zástupce nejprimitivnější skupiny žijících obratlovců - bezčelistních. Z ptáků druhem jsou již vzácně k vidění  ledňáček říční, konipas horský nebo skorec vodní.

   Z menších zástupců savců je poměrně častý hmyzožravec rejsec vodní, klidnější místa obývá ondatra pižmová nebo vydra říční.

   V místě provází tok především smrk ztepilý, v bylinném partu jsou poměnka hajní, pryskyřník prudký, heřmánkovec nevonný, pcháč různolistý, rdesno hadí kořen, pstroček dvoulistý a jediná z původních netýkavek-nedůtklivá.

6. Modřín opadavý

   Stáří státem chráněného mohutného modřínu je odhadováno na více než 200 let. Výška stromu dosahuje 28 metrů, obvod ve výšce 1,3 metru nad zemí činí více než 5 metrů.

   Modřín opadavý má výrazně nesouvislý areál ve střední Evropě, omezený především na alpskou a karpatskou oblast s dalšími lokalitami v pahorkatině jižního Polska a v Nízkém Jeseníku, jinde v Evropě není modřín opadavý původní dřevinou.

   Modřín, ač je v těchto končinách nepůvodní dřevinou, dobře snáší místní drsné klima. Má však značné nároky na živiny a vlhkost půdy. Poskytuje pevné a pružné dřevo vyznačující se načervenalou barvou a leskem.

   Novohradské hory byly odedávna známé vysoce kvalitními kmeny jehličnatých dřevin (zejména jedlovými). Už od středověku sem přicházeli Holanďané, kteří tu údajně nacházeli vhodné kmeny ke stavbě lodních stěžňů. V období obou světových válek tady byly těženy loďařské výřezy; těžily se zde i vysoce kvalitní kmeny rezonančního dřeva pro výrobu hudebních nástrojů.

   Flóra je v kulturních smrčinách druhově velmi chudá. Nejhůře se se smrkovými lesy vyrovnávají květiny. Roli zde hraje především vymizení přirozených světlin, na které byla vázána většina bylin a množství bezobratlých živočichů.

Vedle modřínu se nachází ruiny panského domu obývaného buquoyskými lesními správci.   

7. Vyhlídka

      Benešov nad Černou leží v údolí řeky Černé mezi dvěmi výraznými horskými hřbety, Novohradskými horami a Soběnovskou vrchovinou (zvanou také Slepičí hory). Z místa vyhlídky je Soběnovská vrchovina vidět severozápadním směrem. Nejvyšší vrchol Kohout (871 m n. m.) zůstává skryt, ale je vidět Vysoký kámen (867 m n. m.). Na jihovýchodě se táhnou lesnaté hřbety Novohradských hor, jejichž větší část leží na území Rakouska, kde nesou název Freiwald. Na rakouské straně se nachází i nejvyšší vrchol Viehberg (1112 m n. m.), na české straně je nejvyšší Kamenec (1072 m n. m.) ležící poblíž Pohoří na Šumavě. Východním směrem se rozprostírají roviny Třeboňské pánve. Za jasného počasí je na severozápadním obzoru dobře viditelná Kleť (1082 m n. m.), nejvyšší vrchol Blanského lesa.

   V roce 1995 byl okresním úřadem zřízen přírodní park Soběnovská vrchovina a v roce 1999 byl zřízen přírodní park Novohradské hory.

   Vzhled krajiny se měnil v závislosti na činnosti člověka. Od raného středověku, kdy první osídlenci začali mýtit lesy a zakládat sídla, až po 20. století, které přineslo v důsledku kolektivizace zemědělství velké zásahy v podobě rozsáhlých lánů. V důsledku zřízení železné opony (1948-1989) zůstala příroda  v části hraničního pásma, málo ovlivněného lidskou činností, zachována v přirozeném prostředí s volným rozvojem ekosystémů.

8. Chudobinec

   Tento areál chudobince začal stavět v dubnu 1905 Jakob Stabernak (1847-1932). Mnohými vyznamenáními oceněný známý budějovický stavitel se stal dokonce čestným občanem Deutsch Beneschau. Součástí komplexu byla nemocnice a márnice.

   Otevřen byl 21.11.1906 a správcem byl pověřen p. Koschant. 

   V letech 1939-1945 zde byli ubytováni francouzští zajatci.

   V roce 1947 koupil budovu pražský podnikatel ing. Hořínek a zřídil zde výrobu ovocných šťáv a vín značky Postilion.

   V letech 1952-1965 zde bylo dvouleté internátní Zemědělské odborné učiliště. Učňové získali během výuky kvalifikaci zemědělského dělníka v oboru pěstitel-chovatel a řidičský průkaz na traktor.

Poté přešli žáci i učitelé do Kaplice na učiliště stejného typu.

   Do roku 1989 měl v jiném místě v Benešově přidruženou pobočku Kožedělný a gumárenský podnik se sídlem v Táboře a tento objekt využíval jako sklad materiálu. 

   V devadesátých letech byl objekt v rámci restitucí vrácen pražské rodině Hořínkových. 

   Zchátralý objekt koupil v roce 2017 benešovský podnikatel Jan Morong. V následujících letech ho i s okolím zrekonstruoval. Dům i jeho okolí by v budoucnu mělo sloužit jako penzion a kavárna s přístupným dvorem. Ve vstupní části domu vlastník zamýšlí vystavit některé z artefaktů nalezených při rekonstrukci.

 

 

Start

Centrum Benešova nad Černou 

Cíl

Bývalý chudobinec

Délka trasy
6 km
Pozvi ostatní
Share
Pozvi ostatní
Share