Železná opona

Destinace Novohradsko-Doudlebsko leží na hranici s Rakouskem a v minulosti zde probíhala tzv. Železná opona. Tento pojem se i dnes používá a většinou existuje povědomí, že se jednalo o systém drátěných plotů a zátarasů na státní hranici. Často hlavně mladším lidem však chybí povědomí o tom, že tato železná opona probíhala přes celou Evropu od Barentsovo moře až k Černému moři.

Naše turistická oblast je historicky spjata s dějinnými událostmi Československého pohraničí a dodnes nám existenci této opony připomínají mnohde chátrající, ale i nově využité objekty rot PS, stejně jako znatelné a postupně zarůstající lesní průseky a zbytky dřevěných kůlů a rezavějícího ostnatého drátu, ruiny zbořených domů či vzpomínky usedlíků...

Podařilo se nám zmapovat mnoho událostí a míst, které vypovídají o době, kdy se šlo "za kopečky" dostat jen na povolení nebo s rizikem života...

V naší turistické oblasti vám nabízíme cesty k mapování a seznámení se s událostmi k nim se vážících (kliněte na cíl):

- Skanzen ochrany státní hranice a Železné opony

- Multimediální panel "Encyklopedie Železné opony"

- Z Omlenice k památníku transportu smrti 

- ŽELEZNÁ OPONA - ŽIVOT NA ROTÁCH

- ŽELEZNÁ OPONA - ROTY NOVÉ HRADY

- Zastřelený dozorce finanční stráže František HOVORKA

 

 

HISTORIE ŽELEZNÉ OPONY

Sotva dozněly poslední výstřely 2. sv. války a po porážce nacistického Německa uběhlo pár let, začal se svět dělit v tzv. bipolární uspořádání, na dva ideologicky odlišné mocenské bloky - na západní a východní.

Výraz Železná opona uvedl do všeobecného povědomí Winston Churchill ve svém projevu v březnu 1946 na univerzitě ve Fultonu: „Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato proslulá města i s obyvatelstvem jejich zemí se ocitla v oblasti, kterou musím nazvat sovětskou sférou a všechna jsou vystavena nejen té či oné formě sovětského vlivu, ale i vysoké a v mnoha případech rostoucí míře ovládání z Moskvy.“

Hranice mezi východním a západním blokem do značné míry vycházela z demarkační linie, která na konci války definovala zóny vlivu pro postup spojeneckých vojsk.

Na území Československa nekopírovala linie státní hranici, ale byla posunuta na osu měst Karlovy Vary – Plzeň – Písek – Vyšší Brod z prozaického důvodu - spojenci sem dorazili podstatně dříve než Sověti, na několika místech ji překročili a osvobodili větší území, než plynulo z dohod.

Západní blok, s vůdčí pozicí USA, deklaroval cestu kapitalismu a demokracie. Východní blok (Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Bulharsko, Albánie, okupovaná část Německa – od r. 1949 NDR) byl ve sféře vlivu Sovětskému svazu, který prosazoval pod pláštíkem diktatury proletariátu centrálně plánovanou ekonomiku a diktaturu komunistických stran. Následně si zde SSSR upevnil moc vytvořením vojenského uskupení Varšavská smlouva (1955) a hospodářského společenství Rada vzájemné hospodářské pomoci – RVHP (1949).

Stále rostoucí nedůvěra mezi lídry obou bloků, která rychle přerostla v otevřené nepřátelství, vedla např. k tlaku SSSR na země východního bloku a odmítnutí Plánu evropské obnovy (tzv. Marshallova plánu).

Stav politického a vojenského napětí ve světě v letech 1947-1991 označujeme termínem studená válka. Ačkoliv se vzájemný antagonismus stupňoval a realizoval se soutěží ve zbrojení, špionáží, zástupnými válkami v jiných částech světa apod., tak nikdy nedošlo mezi oběma bloky k žádnému otevřenému („horkému“) vojenskému střetu.

Hranice komunistických států se zeměmi západního bloku byly postupně ohrazeny a pro běžný přechod uzavřeny. Ačkoliv to bylo odůvodňováno ochranou před vojenským napadením a západními špiony, hlavním účelem neprostupné hranice bylo zamezit v odchodu/útěku na západ vlastním občanům.

V Československu vedla Železná opona po hranicích s Bavorskem a Rakouskem. Ze stovky obcí bylo po válce odsunuto obyvatelstvo německé národnosti a kulturní krajina zůstávala ladem. Do vzdálenosti 2 km od hranice bylo vytyčeno zakázané pásmo, v němž se nesmělo bydlet a do nějž se smělo vstoupit jen se speciální propustkou za doprovodu pohraničníků. Na zakázané pásmo navazovalo šíří až 20 km hraniční pásmo.  Zde směli trvale žít jen lidé prověření, ostatní mohli vkročit jen na povolení.

Železnou oponu tvořili tři řady plotů se šíří 3 metry. Každý plot byl vyroben z dřevěných kůlů a ostnatých drátů. Krajní z drátěné síťoviny byly 1,6 metr vysoké a střední dvoumetrový byl v letech 1952-1961 navíc doplněn dráty napájené vysokým napětím. Směrem ke státní hranici ji doplňoval pás rozorané půdy, ve kterém bylo možné identifikovat stopy narušitele. Na mnoha místech byly položeny miny.  Příjezdové silnice byly přehrazeny závorami nebo betonovými zátarasy.

V polovině 60. let bylo upuštěno od využívání min i drátů vysokého napětí. Drátěné ploty byly posunuty hlouběji do vnitrozemí a slaboproud, signalizující narušení plotu nahradil smrtící vysoké napětí.

Kontrolou a ostrahou nad hranicí byla od roku 1951 pověřena Pohraniční stráž (PS), jež nahradila dosavadní Stráž obrany státu (SOS). Hlavním úkolem bylo zajistit oboustrannou neprostupnost, zejména západní linie hranice. Do PS byli coby vojáci základní služby povoláváni jen prověření lidé, kteří následně procházeli základním výcvikem. Ve výzbroji měli různé zbraně připravené za přesně stanovených podmínek k použití. PS používala zvlášť cvičené služební psy. Většina tzv. narušitelů hranice byla zadržena. Střežená hranice si připsala i mnoho obětí  (včetně členů PS). Nejen při pokusu o překonání hranice, ale i v důsledku nešťastných náhod, nehod nebo sebevražd.

Po zavádění ekonomických a politických reforem („glasnosti“ a „perestrojky“) v Sovětském svazu vliv SSSR ochaboval. Politika jejího nejvyššího představitele Michaila S. Gorbačova vedla k tomu, že na přelomu 80. a 90. let došlo k pádu komunistických režimů v zemích východní bloku a také rozpadu samotného SSSR.

Napříč celou Evropou se mezi východem a západem hranice znovu otevřely a okamžitě začala být Železná opona po roce 1989 demontována.

 

 

 

Text

Text

Pozvi ostatní
Share